úterý 2. září 2014
Náruč podzimu
v lesích se hřiby dmou svou pýchou
stařenám rostou dlouhé vlasy
pýchavky blednou závistí
šumí mechy…
opilí sudí míjí lichou
když ve větru tresty zasviští
tiché vzdechy…
rozdávám sny, jen za korálek
nitku ukrývám v srdci mém
vleču cesty…
málo je blízkých, méně dálek
co by nás táhly podzimem
s věrozvěsty…
dlouhá je noc a delší snění
jen paprsek krátí cestu k nám
a ručičky, co dřív v zapomnění
tikaly blahem, neslýchám
slavík dál marně válčí s vránou
a slepice snáší papuče
to časy se mění v nepočasí
a zdraví nás, nám na uvítanou
rozpřáhly chladné náruče
větře, ty marný snílku z poutí
nech úsměv na rtech spočinouti
pak zavři ho klidně do sta cel
podzime, jak žít? kdo to zjistí?
kroky ti těžknou, bloudíš v listí
řekni, cos v létě poztrácel?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)