Prší.
Déšť vyzívá k tanci
vodní hladinu.
Hladina
uzří mou vidinu
a chytí šanci.
Otevře se,
intimní styk,
když kapka tiše vstoupí.
Pak zavře se -
- začly padat kroupy,
nechci slyšet křik!
Milostné splynutí
deště s vlnami,
snaší se poslové boží.
Déšť ustává, ale
hladina se množí
a déšť chce ještě.
Další přeháňka.
pátek 31. července 2009
Kouření škodí zdraví
Upálená katolička
čeká, až jí zavřu víčka.
Viděla, jak kouř se valí,
pak jí lidé rozsévali.
Zhasnula, rdoušena v špíně,
nechána zde napospas,
pak vzal jsem její družku líně
a její život taky zhas.
čeká, až jí zavřu víčka.
Viděla, jak kouř se valí,
pak jí lidé rozsévali.
Zhasnula, rdoušena v špíně,
nechána zde napospas,
pak vzal jsem její družku líně
a její život taky zhas.
úterý 28. července 2009
Bratrovražda
Sbohem, bratře!
Dnes se vidíme naposledy,
a proto tedy,
dávám ti sbohem, viva!
Sbohem, bratře!
Dnes se rozejdeme,
místo šátku dýka křivá!
Sbohem, bratře!
Měj se, jak chceš!
Snad Bůh se nepodívá!
Dnes se vidíme naposledy,
a proto tedy,
dávám ti sbohem, viva!
Sbohem, bratře!
Dnes se rozejdeme,
místo šátku dýka křivá!
Sbohem, bratře!
Měj se, jak chceš!
Snad Bůh se nepodívá!
neděle 19. července 2009
Závislost
Plastická panenka svíjí se v křeči,
rodiče v záplavě neslušné řeči,
nevšímají si těch hlasitých vzlyků,
nezbývá panence, než jet na piku.
Dnes už si říká ztracená slečna,
s bolestí v žaludku, jež je neskutečná,
jede na káčku, háčku i piku,
nespočet dávek a pohlavních styků.
Proklíná světáky, rodiče, druhy,
ruce má protkané, pod očima kruhy,
zarudlé zorničky, zbytku se jeví
jak žena bez peněz s pověstí děvy.
Bledá a zsinalá tvář němě zírá
na noční oblohu - souhvězdí štíra,
přemýšlí o tom, co zkazilo se,
slzičky na tvářích a prášek v nose.
Noc je tak krásná a tajemná doba,
pojď štíre, do rána zmizíme oba,
zmizí hlad, žízeň a bolesti břicha,
já přijdu za tebou do Království ticha.
rodiče v záplavě neslušné řeči,
nevšímají si těch hlasitých vzlyků,
nezbývá panence, než jet na piku.
Dnes už si říká ztracená slečna,
s bolestí v žaludku, jež je neskutečná,
jede na káčku, háčku i piku,
nespočet dávek a pohlavních styků.
Proklíná světáky, rodiče, druhy,
ruce má protkané, pod očima kruhy,
zarudlé zorničky, zbytku se jeví
jak žena bez peněz s pověstí děvy.
Bledá a zsinalá tvář němě zírá
na noční oblohu - souhvězdí štíra,
přemýšlí o tom, co zkazilo se,
slzičky na tvářích a prášek v nose.
Noc je tak krásná a tajemná doba,
pojď štíre, do rána zmizíme oba,
zmizí hlad, žízeň a bolesti břicha,
já přijdu za tebou do Království ticha.
Životní pouť
Vzal mílové boty, na záda krosny,
šel zatemnit mozek všem, co žijí pro sny,
tik, tak, tik, tak, čas je neúprosný.
Hodiny - mění nás a barví oblohu.
Průvodci životem v budoucnu nezdárném,
odolné vůči dnům, z nás každý zestárne,
po čase zrodí se umění výtvarné,
šlépěje - obálky vsunuté pod nohu.
Na stromě dětičky, pod ním jen syrota,
na jaře, na podzim - veselí, dřímota,
barvami najednou celý svět zamotá
listí - snáší se poselství od bohů.
V hodinách zračí se záhadná minulost,
po stopách cizích jdem za lepším, než je dost,
listí nám za pár let zasype sluch i zrak.
A MY?
Putujem životem a čekáme na zázrak.
šel zatemnit mozek všem, co žijí pro sny,
tik, tak, tik, tak, čas je neúprosný.
Hodiny - mění nás a barví oblohu.
Průvodci životem v budoucnu nezdárném,
odolné vůči dnům, z nás každý zestárne,
po čase zrodí se umění výtvarné,
šlépěje - obálky vsunuté pod nohu.
Na stromě dětičky, pod ním jen syrota,
na jaře, na podzim - veselí, dřímota,
barvami najednou celý svět zamotá
listí - snáší se poselství od bohů.
V hodinách zračí se záhadná minulost,
po stopách cizích jdem za lepším, než je dost,
listí nám za pár let zasype sluch i zrak.
A MY?
Putujem životem a čekáme na zázrak.
středa 15. července 2009
Vyznání z hůry
Stydím se za to, že má tvář je suchá,
proklínám tvého bujarého ducha,
vyslyš má slova, šeptám do ucha
nářky, prosby a žalozpěvy.
Jsem zdrcen od zpočátku zkaženou vírou,
ta blíží se zkáze a zapáchá sírou,
vybrnkám žehnání nebeskou lyrou
a rozervu žaludky, nervy i cévy.
Strašlivý omyl vyhnal mě z nebe,
pak svedl na zcestí všechny, i tebe,
myšlenka zmýlená v povětří zebe,
že ne Eva z Adama, ale Adam byl z Evy.
proklínám tvého bujarého ducha,
vyslyš má slova, šeptám do ucha
nářky, prosby a žalozpěvy.
Jsem zdrcen od zpočátku zkaženou vírou,
ta blíží se zkáze a zapáchá sírou,
vybrnkám žehnání nebeskou lyrou
a rozervu žaludky, nervy i cévy.
Strašlivý omyl vyhnal mě z nebe,
pak svedl na zcestí všechny, i tebe,
myšlenka zmýlená v povětří zebe,
že ne Eva z Adama, ale Adam byl z Evy.
V zajetí
Za obzorem se kryje vůně, za obzorem, jenž utne les,
tam skládám hlavu líně a čekám své temné stíny,
před krásou lesních žínek do kolen v mech jsem kles,
kde ovázal moje paže výrůstek kopretiny
a svázal mne, svou krásou uchvácen, do želez.
V pomlkách říček vilných a akordů jezuitů,
přítomnost jemných paží zadrží vůli jít dál,
ani muž v dostavníku luxusním nestaví tu,
nevrátí paní lesa sílu lví, co jsem vydal
při cestě sem, ztracenou v pláních denního svitu.
tam skládám hlavu líně a čekám své temné stíny,
před krásou lesních žínek do kolen v mech jsem kles,
kde ovázal moje paže výrůstek kopretiny
a svázal mne, svou krásou uchvácen, do želez.
V pomlkách říček vilných a akordů jezuitů,
přítomnost jemných paží zadrží vůli jít dál,
ani muž v dostavníku luxusním nestaví tu,
nevrátí paní lesa sílu lví, co jsem vydal
při cestě sem, ztracenou v pláních denního svitu.
pondělí 13. července 2009
Rozhřešení
Nakrásně se třpytí v mracích mramorová kola
a kolem nich se mísí kapky s kroupy času, výše
snad jen přemýšlí on, anděl, který volá
krásným hlasem, že se blíží ke mně, volá tiše,
že jde chránit duši, po které pasou ruce zdola.
Díky, chlapče, že jdeš bránit duši toho tvora,
co hříšně smýšlí o všech krásách a touží po tvé slze,
avšak uvnitř něho bije srdce, které korá,
když je smích i radost k pláči, když se ztrácí v mlze.
Díky, chlapče, že jdeš pro mou těžkou duši zhora.
a kolem nich se mísí kapky s kroupy času, výše
snad jen přemýšlí on, anděl, který volá
krásným hlasem, že se blíží ke mně, volá tiše,
že jde chránit duši, po které pasou ruce zdola.
Díky, chlapče, že jdeš bránit duši toho tvora,
co hříšně smýšlí o všech krásách a touží po tvé slze,
avšak uvnitř něho bije srdce, které korá,
když je smích i radost k pláči, když se ztrácí v mlze.
Díky, chlapče, že jdeš pro mou těžkou duši zhora.
Prašanové pole
Ledová poušť s námrazou,
vánek chladný, strohý,
když procházím tvou oázou,
nezebou mě nohy.
Studená choť, zatuhlá,
s omrzlinou v tváři,
když procházím tvou krajinou,
cítím mládí v stáří.
vánek chladný, strohý,
když procházím tvou oázou,
nezebou mě nohy.
Studená choť, zatuhlá,
s omrzlinou v tváři,
když procházím tvou krajinou,
cítím mládí v stáří.
neděle 5. července 2009
Poslední večeře páně
Svíce hoří, prostřený stůl,
hospodyňka úctu sklízí,
za dveřmi skřet, v ruce hůl,
prožívá tam menší krizi.
Sliny kapou z vpadlých úst,
napětí a nuda roste,
asi bude zase půst,
opět chybí zvaní hosté.
Hospodyňka tře si dlaně,
dávno již odbyla pátá,
poslední večeře páně
zase zbyde pro zvířata.
Dlaň na klice od mosazi,
na hosty čeká i skřet,
nikdo ale nepřichází,
nikdo nejde večeřet.
hospodyňka úctu sklízí,
za dveřmi skřet, v ruce hůl,
prožívá tam menší krizi.
Sliny kapou z vpadlých úst,
napětí a nuda roste,
asi bude zase půst,
opět chybí zvaní hosté.
Hospodyňka tře si dlaně,
dávno již odbyla pátá,
poslední večeře páně
zase zbyde pro zvířata.
Dlaň na klice od mosazi,
na hosty čeká i skřet,
nikdo ale nepřichází,
nikdo nejde večeřet.
Moře žalu
Vráno, snes se pro žížalu,
pohrávej si s větrem, s časem,
vlnko s vlnkou v moři žalu,
konverzujte teskným hlasem.
V drsném, pevném lpíte stisku,
v proudu, který plýtvá sílu,
žene vás na břehy z písku,
z kamení, hlíny a jílu.
Omývá z nich vsáklou bídu,
zašlý pláč ze smutných očí,
slzy plné pesticidů
smyje proud, když na břeh vkročí.
Máš moc místa v inventáři,
moře krásné, moře slané,
tu sůl smýváš z našich tváří,
když nám slza z oka kane.
pohrávej si s větrem, s časem,
vlnko s vlnkou v moři žalu,
konverzujte teskným hlasem.
V drsném, pevném lpíte stisku,
v proudu, který plýtvá sílu,
žene vás na břehy z písku,
z kamení, hlíny a jílu.
Omývá z nich vsáklou bídu,
zašlý pláč ze smutných očí,
slzy plné pesticidů
smyje proud, když na břeh vkročí.
Máš moc místa v inventáři,
moře krásné, moře slané,
tu sůl smýváš z našich tváří,
když nám slza z oka kane.
pátek 3. července 2009
Rozplakaný den
S lahví vína a s cigaretou na rtu
opřela se tvrdě o počmáraný kus zdiva,
ladně se rozvířila, zapoměla kartu,
svou pikovou dámu, ta vždy se dívá
na dívku a zídku z umakartu.
opřela se tvrdě o počmáraný kus zdiva,
ladně se rozvířila, zapoměla kartu,
svou pikovou dámu, ta vždy se dívá
na dívku a zídku z umakartu.
Sama neví, proč se tak děje,
možná, že pro druhé vlhčí řasy,
pokaždé totiž, když jeden se směje,
druhý pak pláčem jeho smích hasí,
myslí na kompromis, který nás neohřeje.
možná, že pro druhé vlhčí řasy,
pokaždé totiž, když jeden se směje,
druhý pak pláčem jeho smích hasí,
myslí na kompromis, který nás neohřeje.
Snad jen chce hýčkat trávu a zpod řas kypřit hlínu,
když nebe ji nekonejší a země nepotěší,
a tak než se sen k ní skloní, bude jí z očních stínů
vytékat slza marná, v ohbí se hlava věší.
Co jen si smutná dívko, co si kladeš za vinu?
když nebe ji nekonejší a země nepotěší,
a tak než se sen k ní skloní, bude jí z očních stínů
vytékat slza marná, v ohbí se hlava věší.
Co jen si smutná dívko, co si kladeš za vinu?
V nitru tvém rozervaném ukrutný žal se snoubí
s trpkostí mladých plodů - nezralých plodů ráje,
jakoby jaro nešlo a podzim svojí hrou by
rozprýštil z dužin šťávy, jež voní mládím máje,
než dozrají jejich chutě a budou sladké v hloubi.
s trpkostí mladých plodů - nezralých plodů ráje,
jakoby jaro nešlo a podzim svojí hrou by
rozprýštil z dužin šťávy, jež voní mládím máje,
než dozrají jejich chutě a budou sladké v hloubi.
Kdo by se trápil věčně, byl by jen blázen starý.
Až se tvá trpká slza v obrovskou perlu změní
a bude zářit lidem, poznáš, že tvoje dary
doženou snílky k smíchu a mrzouty k zapomění.
Tak i ty, dívko smutná, čekáš na letní žáry.
Až se tvá trpká slza v obrovskou perlu změní
a bude zářit lidem, poznáš, že tvoje dary
doženou snílky k smíchu a mrzouty k zapomění.
Tak i ty, dívko smutná, čekáš na letní žáry.
Srdce se trhá ve dví těm, kteří vidí tě tát,
kteří se vodou brodí, po zemi hebké plazí,
i všem, kteří vidí tvůj žal zhora, ti umí létat
a prosí tě: ,, Smutná slečno, nechť smích vás doprovází
a místo vlhkých třpytů začněte perly metat!"
kteří se vodou brodí, po zemi hebké plazí,
i všem, kteří vidí tvůj žal zhora, ti umí létat
a prosí tě: ,, Smutná slečno, nechť smích vás doprovází
a místo vlhkých třpytů začněte perly metat!"
,, Neplačte, krásná slečno", říkají bílé děti,
,, neplačte, sic i my zapláčem lítostí",
život je jednou k smíchu, podruhé ku prokletí
a lidé neměli by podléhat marnosti,
když jim až k velké slze paprsek slunce sletí.
,, neplačte, sic i my zapláčem lítostí",
život je jednou k smíchu, podruhé ku prokletí
a lidé neměli by podléhat marnosti,
když jim až k velké slze paprsek slunce sletí.
Poezie
Poetické srdce buší nedočkavě,
poetická duše se léčí po otravě,
poetická mysl dychtí po poznání
a poetické dlaně sedřené od psaní
poznají klid oroseny v nesečené trávě.
poetická duše se léčí po otravě,
poetická mysl dychtí po poznání
a poetické dlaně sedřené od psaní
poznají klid oroseny v nesečené trávě.
Hudba je...
DOdatek k ústavě o žití člověka,
REklama na zázrak - potěší, poleká,
MIlostné šeptání do oušek snících víl,
FAmfára na počest lásky a šťastných chvil,
SOLný sloup v období válek a tyranů,
LAmpión po nocích a slunce po ránu,
SIlové pole v těch, co věří na spásu,
DOlíček ve tváři stvořený pro krásu.
REklama na zázrak - potěší, poleká,
MIlostné šeptání do oušek snících víl,
FAmfára na počest lásky a šťastných chvil,
SOLný sloup v období válek a tyranů,
LAmpión po nocích a slunce po ránu,
SIlové pole v těch, co věří na spásu,
DOlíček ve tváři stvořený pro krásu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)