Stydím se za to, že má tvář je suchá,
proklínám tvého bujarého ducha,
vyslyš má slova, šeptám do ucha
nářky, prosby a žalozpěvy.
Jsem zdrcen od zpočátku zkaženou vírou,
ta blíží se zkáze a zapáchá sírou,
vybrnkám žehnání nebeskou lyrou
a rozervu žaludky, nervy i cévy.
Strašlivý omyl vyhnal mě z nebe,
pak svedl na zcestí všechny, i tebe,
myšlenka zmýlená v povětří zebe,
že ne Eva z Adama, ale Adam byl z Evy.
Žádné komentáře:
Okomentovat