Rozhřešení

Nakrásně se třpytí v mracích mramorová kola
a kolem nich se mísí kapky s kroupy času, výše
snad jen přemýšlí on, anděl, který volá
krásným hlasem, že se blíží ke mně, volá tiše,
že jde chránit duši, po které pasou ruce zdola.

Díky, chlapče, že jdeš bránit duši toho tvora,
co hříšně smýšlí o všech krásách a touží po tvé slze,
avšak uvnitř něho bije srdce, které korá,
když je smích i radost k pláči, když se ztrácí v mlze.
Díky, chlapče, že jdeš pro mou těžkou duši zhora.