neděle 6. září 2009

Sbohem

Lásko má, ty to víš,
že jsem byl léta sám,
proto teď před tebou
své rukávy nekasám.
Snad mi i ty jednou
tu hroznou lež odpustíš.

I když už ve tvé víře
není má touha ryzí,
probuď mne ze sna, lásko,
než odteče zbytek mízy,
než mne tvé mrtvé oči
již nebudou mít za zvíře.

Z mozku zbyl kousek pryže
a z údů mých cáry masa
padají s těžkým dýmem,
stejně tak i tvá krása.
Chci naposled své rty sblížit
s tvou kůží pod negližé.

Naposled s vlahým douškem
a nechám tě zemřít, vílo,
nestihnu nic už, lásko,
srdce se zastavilo
a mému já nezbývá, než
pohrát si s vlnkou vlasů
schovanou za tvým ouškem.

Alter ego

Já jsem pravda,
ty jsi lež,
přesto žijem v harmonii.
Já svou pravdu
pod tvou lež
potají a mlčky skryji.

Já jsem dobro,
ty zas zlo,
přesto oba v souladu,
Já jsem tvář,
ty němý úžas,
bez jména, bez dokladů.

Já jsem mládí,
ty mé stáří,
odporné a vleklé.
Ty jsi zločin
a já důkaz,
usmažíš se v pekle.

Já jsem tvůj pán,
ty můj sluha
nevěrný a podlý.
Proklínám tě,
mé alter ego,
i se svými modly.