V zajetí

Za obzorem se kryje vůně, za obzorem, jenž utne les,
tam skládám hlavu líně a čekám své temné stíny,
před krásou lesních žínek do kolen v mech jsem kles,
kde ovázal moje paže výrůstek kopretiny
a svázal mne, svou krásou uchvácen, do želez.

V pomlkách říček vilných a akordů jezuitů,
přítomnost jemných paží zadrží vůli jít dál,
ani muž v dostavníku luxusním nestaví tu,
nevrátí paní lesa sílu lví, co jsem vydal
při cestě sem, ztracenou v pláních denního svitu.