Dva důlky za mléčnou dráhou
z vrásek dní a nocí zlých,
vlasy zplihlé voní Prahou,
v hnědi vločky, déšť a klih.
Dva nevinní za ostrahou,
jež hlídá perly z hlubin žen,
tvůj dech ztěžklý rušnou Prahou
neměnil bych za ženšen.
Ňadra mytá ranní vláhou,
jen dvě bulky nesmyl hřích,
ruce studí sněžnou Prahou,
apoštol k hledí cpe svůj břich.
Chtěl bych zřít tvou duši nahou,
oděná je jiným k mání,
dívko snů, bloudící Prahou,
kéž jsme oba zadumáni!
Žádné komentáře:
Okomentovat