Něco se změnilo... něco uvnitř mne se zcela zastavilo... včera jsem strávil příjemný večer v převážně ženské společnosti, přičemž jednu z nich, tu jedinou, která mne přitahovala, jsem si odvedl domů... než se tak stalo, prolili jsem hrdlem pár piv a promluvili si o velice osobních věcech - naprosté sblížení, které už samo o sobě přitahuje... hrozně jsem ji chtěl a věděl jsem, že ji mohu mít, toužil jsem po její nahotě a po dotecích, toužil jsem po nestoudné hře, které jsme se mohli a měli oddat, ale nestalo se tak... vždycky jsem já ten, kdo udělá první krok a byl jsem celý večer přesvědčen o tom, že dnes to bude stejné, že tu provokativní a zvláštní krásku konečně budu mít po svém boku, najednou plachou a zranitelnou, takovou, aby mi byla zcela oddána a já bych ji hýčkal...
Sakra, zapoměl jsem si doma klíče, už je zamčeno... volám z jejího mobilu sestře, budím ji ze sna, řekla mi, že i když neznala číslo, věděla, že jsem to já... cesta do postele je volná, obě se pozdravily - věděl jsem, že se znají, ale ten pozdrav zněl velice vřele a sestřin tón byl víc překvapený, než jak bych čekal, zřejmě se znají lépe, než jsem myslel... ale to je teď bezpředmětné, mám ji tady, jdeme nahoru... ptám se jí, jestli chce spát u mě nebo u sestry... jdeme rovnou do mého pokoje...
Slibuji jí lék na škytavku a její kručící žaludek... míchaná vajíčka však s jejím souhlasem odkládám na ráno a přináším zmrzlinu... alkohol už pít nebudem, abychom se více vnímali, říkám si... abys za chvíli cítila každý dotek mých rtů... úplně všude... přinesu film na dobrou noc, triko na spaní pro ni, které odmítá, nevadí... je mi jedno, jestli z žen svlékám své vlastní svršky nebo jejich voňavé prádlo, kam celý den tisknou svá, parfémem pokropená, ňadra...
Jíme zmrzlinu a film běží, tiskne se blíž, ale nedotýkáme se, cítím, jak se ostýchá, cítím z jejích pohybů obrovské napětí a nervozitu, chtíč a strach... nádherně jí voní vlasy, bylinkový šampon, řekl bych, a trochu laku...
Ty vlasy, dívám se na ni, čichám k jejímu temeni a najednou... co dál? co mám dělat? proč přemýšlím, znám to, zažil jsem tyhle situace už dostkrát na to, abych nepochyboval... všechno jde přece přesně podle plánu... ty vlasy... proč se tě nemohu dotknout? proč tě nemohu pohladit? ani ti nic pošeptat, vysvětlit ti, proč jsem tě nazačal líbat a hladit, svlékat a milovat... čekala jsi na to, myslela sis, že to udělám, já vím, proč jsem to ale nedokázal? ach, ty vlasy... proplétají se mi hluboko v mozku a svádí každičkou píď mého těla, aby se vzepřelo tomu pocitu bezradnosti a udělalo to, co má, co se od něj čeká, po čem oba toužíme...
Kéž bych to mohl vrátit... vím, že bych už neváhal, nepřemýšlel... teď bych tě už nenechal utéct do snů... teď už ne... ale teď tu ležím sám a myslím na ty tvoje vlasy... na ty tvoje kouzelný a vábivý vlasy...
Žádné komentáře:
Okomentovat