Smíš se mě ptát i ty, před zrakem, který plá,
co dělám potají, když tabák nehasne,
pivečko pění se a vínko neteplá,
ve chvílích, kdy je vše přítulné, úžasné,
za nocí letních dní, za nocí, za tepla.
Žehnám ti, víra má v dítěti nestárne,
když slyším tichý pláč v kapičkách lesních strouh,
vzpomínám na ten čas, kdy bylo vše marné
a kdy lehce krásu let smějíc se jí jsem zbouch.
Dnes čeká mne rozvod s ní - řízení nekárné.
Žehnám vám, básníci, snílci, i vy jste tu,
že jste mne sytili po léta v tom sňatku
a vlévali do srdce své barvy estétů,
jež mne tak zkreslily v třpytivém pozlátku.
Dnes jsem s mou krásou již potají ve střetu.
Rád jsem v snech jezdíval s mou krásou do Říma,
líbánky s ní byly věčné, dokud jsem snil.
Dnes jsem se probudil s očima tuříma,
v dlouhém snu opuchly, teď se svět vyjasnil
a čeká mne advokát, rozvod - věc nepřímá.
Žádné komentáře:
Okomentovat