Proud

Spletitá cestička sbližuje k ramenu
kolem skal z vyprahlých stromů a kamenů,
plačící korouhev na jezu zapiští,
když vlnka za vlnkou o mech se roztříští.

Když hlásek medový zvolává radost všem
a cvrček na břehu cvrliká sonátu,
uprostřed ztuhlých plic, tvoří je lesa lem,
uprostřed náramku z třpytivých brokátů.

Tam, kde je slyšet jen bzukot a bublání,
tam laškovně přelétá pěnkava po stráni,
tam, kam chci po smrti složit svou těžkou pěst,
do sna, jenž stáčí se podél všech lesních cest.

Bohatý přeliv přes bujnou lysinu,
vzorný graf krásy ze sinů a cosinů,
v sobě se odráží, za sebe neschová,
barevná zátoka od palet venkova.

Křišťálem pokřtěná, perletí posetá,
na tváři šupiny, na krku rozeta,
věrná a poslušná svůdkyně s kuráží,
věrná a poslušná svůdkyně prokletá.

Ve snivém zjevení unášen ze spárů
světa, co zastřen je v mlhavém oparu,
svobodný šťastlivec kolébán přes řeku,
po proudu, v peřejích, do světa bez věků.