Zatmění měsíce

Průkopník noční černě sestoupil z prken slávy,
aby své oko upřel na mosty kamenné,
na děti, na starce i, jak jejich tvář popelaví,
na vlasy, jež se času dál řinou z temene.

Plakala něžná loutna, když zněla při nočních hrách,
plakala usedavě, až hvězdám bledly líce
a potom, zastydíc se, slzy - toť hvězdný prach,
schovala svou mokrou tvář za mraky v letmé skice.