Láska má...

Barevná při odrazu, dřevěná paže v triku,
o kov jen cinkne křídly a letí za potravou,

něžná je jako pírko v hedvábném nátělníku,

průsvitná, prozáří, rosa, když lehce trávou

dráždí ty schlíplé tváře půlnočních notoriků.

Hravá je, stará panna a mladá krasavice,

v poledne, večer, v noci, v čase, jenž kohout utne,

chce ještě jednou, prosí o více než je více

slovíček v jedné básni, zbydou jen oči smutné,

když ztratí se v střídmém svitu planetek u měsíce.